Odvážný jako lev, zrcadlo rytířství, dobrý velitel a strašlivý plenitel. Tak anglického prince Edwarda z Woodstocku označují soudobé prameny. Byl legendou už za svého života. Vyznamenal se skvělými vítězstvími v prvních desetiletích stoleté války
Nic nezasévalo v době před narozením Krista do srdcí bojujících mužů větší strach než několikasetkilové monstrum valící se velkou rychlostí s jezdcem vybaveným kopím, mečem nebo lukem. V minulém díle jsme divokého koně zkrotili a pomalu začali uzpůsobovat k zrychlení přesunů vojenských družin (3500–2000 př. n. l.), aby se z něj o několik století později stala ultimátní bojová jednotka – válečný vůz operující především ve východoasijských stepích a blízkovýchodních rovinách
Mnozí šermíři se tváří, že předvádějí „pravý“ středověký souboj, nejen s replikami dobového vybavení, ale také způsobem, jakým se tehdy bojovalo. Jenže co dnes vlastně můžeme vědět o skutečné podobě střetů před více než půl tisíciletím? V kronikách či pamětech bývají jen stručné záznamy, takže téměř jediným pramenem jsou šermířské knihy – takzvané fechtbuchy. Ale prozradí nám komentované obrazy dostatek o šermířském umění?
Ačkoliv po sobě nezanechal žádnou teoretickou práci, ze které by jeho následovníci mohli čerpat, víme o něm z dostupných pramenů, že jeho metoda výuky šermu kordem, a především fleretem, nepostrádala originalitu a jedinečný osobní přístup. Vedle toho jeho slavné souboje, kdy s odvahou nejednou hleděl smrti do tváře, stejně jako jeho válečná anabáze na bojištích napoleonské éry, patří v dějinách válek k těm nejpozoruhodnějším
Objevte s námi počátek a vzestup téměř neuvěřitelného příběhu válečného koně, který trval několik tisíc let. Máloco v dějinách má tak skromné a pozvolné začátky, jako je domestikace koně a jeho následné masivní využití v mnoha aspektech lidské činnosti. Koně nejprve tahali náklad, potom válečné vozy, až si nakonec stateční bojovníci osedlali jejich hřbet a získali převahu výšky i rychlosti nad obyčejnými pěšáky
Metoda šermířského umění mistra Louise-Justina Lafaugèra byla natolik specifická, že si vyžádala změnu pohledu na šerm fleretem jako takový. Novátorské přístupy v ovládání této elegantní zbraně zavedené Lafaugèrem byly natolik osobité, že se vymykaly již jeho současníkům, kteří ho mnohdy nepochopili. Posléze ovlivnil další generace šermířů, kteří stále nacházejí v jeho díle nové impulzy pro svá šermířská bádání. Jeho odkaz tak zůstává nadále nesmrtelným
Bojové umění našich předků ve středověké Evropě se může svou úrovní propracovanosti a promyšlenosti směle rovnat s asijskými styly, které k nám připutovaly během posledních století. Ukázky z pozdně středověkých kodexů doprovázené názornými ilustracemi dokazují, že tehdejší bojovník se uměl ohánět nejen mečem a dýkou, ale nenechal se překvapit ani neozbrojený
Souboj sekerou má četná specifika oproti mečům či jiným podobným sečným zbraním s dlouhou čepelí. Veškerá energie se totiž soustředí do těžké hlavice na konci. Naopak dřevěná násada poskytuje různé varianty úderu. Má však smysl s ní blokovat? Je těžké se sekerou zaháknout štít? Jak využít kombinaci sekery se štítem či druhou zbraní? Kdy použít tupý úder druhým koncem hlavice – tedy týlem?
