Na období 1618–1620 se podíváme především z vojenského hlediska – srovnáme sílu i taktiku obou armád a podíváme se průběh Thurnova tažení k Vídni. Ptáme se mladých historiků i reenactorů Kláry Andresové z Prahy a Tomáše Kocha z Brna
V červnu tomu bude 265 let, kdy habsburské monarchii stačila jediná porážka k tomu, aby prakticky definitivně prohráli válku s Pruskem. I prot se v bitvě u Kolína 18. června léta Páně 1757 hrálo skutečně o mnoho.
Blenheimských palác v Anglii upomíná na bitvu, v níž po mnoha staletích dosáhly anglické zbraně zdrcujícího vítězství nad svých odvěkým rivalem Francií. Nedosáhly jej sami. Stejnou měrou se o něj přičinili jednotky mnoha dalších zemí, které společně vystoupili proti Ludvíkovi XIV. vládnoucímu tehdy dominantní vojenské velmoci.
Služba v armádě představovala v dobách třicetileté války pro mnohé lidi alespoň nějakou vyhlídku na obživu i možný kariérní postup. Ve výjimečných případech pak poskytla jedinci nejen úspěšnou kariéru, ale i respekt a vzestup do takových vrstev společnosti, o kterých si mohl nechat jenom zdát. Venkovský synek Jan Špork je toho zářným příkladem
Socha prince Evžena Savojského zdobí vídeňský Heldenplatz. Je to správně, protože svůj život zasvětil boji za habsburský dům, přestože pocházel z Francie. Ve službách celkem tří císařů Svaté říše římské vybojoval celou řadu klíčových bitev historie, jejichž názvy jsou napsány i na jeho soše. Proč bojoval princ v habsburských a nikoliv ve francouzských barvách? Byl to následek události z počátku 80. letech 17. století
Kníže Lobkovic ve službách Marie Terezie se s armádou postavil na obranu proti invazi bavorského vévody a jeho spojenců. Jenže měl málo mužů a pomoc z Vídně přišla pozdě. I proto padla Praha relativně snadno a obsadili ji Bavoři se svými francouzskými spojenci. Trvalo dlouhé měsíce, než ji císařské vojsko vyprostilo. Jak probíhaly válečné operace okolo dvojího obléhání?
Úspěšnou obranou proti Švédům roku 1645 nebezpečí pro Brno neskončilo. Obzvláště první severní válka mezi Polskem a Švédskem kolem roku 1655 podnítila další budování opevnění města Brna i hradu Špilberku. Naštěstí se však hlavnímu městu Moravy války vyhýbaly až do poloviny následujícího století, kde Špilberk měl ještě jednou odolat nepřátelskému obléhání
