Bez civilního doprovodu armády zvaného trén se od pradávna vojska neobešla. Dnes navíc skvěle dokresluje kulisy každé reenactorské akce, pokud ho však pořadatelé přivítají
Ačkoliv je reenactment u nás stále ještě převážně mužskou zábavou (zejména pro mladší historická období), své místo v něm mají i ženy. V tomto článku se zaměříme na jejich role v rámci tohoto koníčku. Někdy je na reenactorských akcích obtížné obhájit „dobové“ zasazení žen a stále se také setkávají s řadou předsudků či komplikací spojených s jejich plnohodnotným zapojením do některých projektů. Jaké jsou jejich nejčastěji ztvárňované role a jaké problémy se s nimi pojí?
Dokážete si představit ženy-válečnice bojující pod praporem se znamením kalicha? Ženy byly od nepaměti především opatrovnicemi domácího krbu a vychovatelkami dětí. Aktivní zapojení do vojenských operací jim v podstatě až do 20. století nepříslušelo. To však neznamená, že bychom v historii nenašli i jisté výjimky, kdy toto tvrzení neplatilo. Jednou z nich byl počátek husitských válek, tedy období, které bývá někdy oprávněně nazýváno dobou vymknutou z kloubů
Válka se obvykle považuje za doménu mužů, ale nikdy jí tak docela nebyla. V armádách se už od nejstarších dob uplatňovaly i ženy, buď jako podpora vojáků nebo přímo jako bojovnice. Ani v 17. století, kdy Evropu spalovala třicetiletá válka, nebyla situace jiná. V armádách všech zemí hrály ženy důležitou roli…
