Jak se šermovalo ve středověku
Rozhovory Válečníků #7
Úvod
Spousta skupin historického šermu se tváří, že předvádějí „pravý“ středověký souboj, nejen s replikami dobového vybavení, ale také způsobem, jakým se tehdy bojovalo. Jenže co dnes vlastně můžeme vědět o skutečné podobě střetů před více než půl tisíciletím? V kronikách či pamětech bývají jen stručné záznamy, takže téměř jediným pramenem jsou šermířské knihy – takzvané fechtbuchy. Ale prozradí nám komentované obrazy dostatek o šermířském umění? A byl souboj z „učebnice“ stejný jako boj o život v bitvě či v hospodské rvačce?
O středověkých šermířských knihách jsem si povídal s Ondrou Vodičkou, který se v Akademii věd věnuje mimo jiné i studiu různých soubojových příruček, a s Vojtěchem Půlpánem, který je lektorem ve sdružení Lamprecht, kde v praxi vyučuje šermířské umění načtené právě z pramenů 14. a 15. století.
Znamená to, že Ondra je spíše teoretik, zatímco Vojta převádí psaný text i iluminace do praxe, ale ve skutečnosti se oba věnují studiu pramenů a oba také v praxi šermují podle středověké německé školy. Z toho vyplývá, že naše diskuse se vlastně celou dobu točila kolem otázky, jak tehdejší šerm vypadal? Nakolik věrně se dá v dnešních podmínkách napodobit?
Ukázkové ilustrace z německých fechtbuchů i český překlad komentářů k nim naleznete v přílohách pod Lupou.
Audio
Video
Sledujte náš Youtube kanál!
Omluvte prosím sníženou kvalitu zvuku na některých místech na straně respondentů.
Šerm v bitvách, pouličních bitkách i na turnajích
Konkrétněji jsme se s Ondrou Vodičkou a Vojtou Půlpánem bavili o těchto tématech:
- Co dnes víme o šermu a vůbec bojových technikách ze středověku. Odkud můžeme čerpat informace?
- Stručná definice fechtbuchů. Jak se dají tyto šermířské knihy (zápasové příručky) třídit (podle chronologie nebo typu)?
- Nakolik fechtbuchy odrážejí skutečnou podobu tehdejšího šermu? Kdo je vytvářel a podle čeho (vlastních ci cizích zkušeností)? Kdo je systematizoval a jak moc se podle nich šermíři řídili? Jak fungovaly tehdejší „školy šermu“?
- MIstr Lichtenauer a jeho vymezení ve středověku. Čím byl natolik významný, že se mluví o Lichtenaurově linii šermu, zatímco všechny ostatní jsou vlastně označované jako nelichtenaureovské techniky?
- Nejznámější fechtbuchy středověku, případně renesance (Tallhofer, Mair, kodex Wallerstein a další)?
- Aplikace zjištěných bojových technik do „praktické“ podoby v moderní rekonstrukci historického šermu. Kolik si toho musíme domýšlet?
- Jak se dá nasimulovat reálná bojová technika se zbraní, když si nechceme navzájem ublížit? Nakolik jsou souboje historických skupin věrné a věrohodné. Dá se rozdělit šerm na scénický (jako show) a realistický? Jaké jiné druhy šermu můžeme rozlišit?
- Co byste doporučili šermířům, kteří se chtějí historicky věrné techniky naučit. Jak mají začít a podle čeho postupovat?
Kdo je Mgr. Ondřej Vodička, PhD. (* 1986)
Vědecký pracovník rukopisného oddělení Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd ČR. Jeho výzkum se zaměřuje na dějiny pozdního středověku, zejména transformaci církevních struktur a každodennost v období husitské revoluce, a dále také na pragmatickou rukopisnou produkci 15. století, kam patří právě i soubojové příručky. Praktický vhled do zkoumané problematiky získal mnohaletým studiem asijských i evropských úpolových stylů (zejm. škola Digladior).
Kdo je Vojtěch Půlpán (* 1977)
Má více než dvě desetiletí zkušeností z oblasti rekonstrukčního a scénického šermu, i z jiných bojových umění. Je členem scénické skupiny „Berounští měšťané“, reeneactorského sdružení „Ogari Pogoni“, zakládajícím (byť momentálně neaktivním) členem spolku „Ringen Club Praha“ a spolupořadatelem veletrhu šermu a historie „RepliCon“.
Momentálně lektorem sdružení Lamprecht, které se věnuje studiu šermu podle mistrů z okruhu tzv. německé školy s důrazem na Liechtenauerovu linii podle pramenů ze 14. a 15. století. Pokud je třeba, uchyluje se doplňkově i k technikám a postupům mladším, případně i z jiných kulturních okruhů.
Hlavním těžištěm je boj beze zbroje s dlouhým mečem, tzv. blossfechten.
Pokud umíte anglicky a chcete se rozšířit obzory o historickém šermu, podívejte se internetovou encyklopedii Wiktenauer vytvořenou jako informační portále o HEMA – Historical European Martial Arts. www.wiktenauer.com
Překlad rukopisu o duelech v češtině
Úryvek s citací z kodexu v článku pochází z autorovy publikace:
Vodička, Ondřej: Dy kunst gelopt vor ritter und knechten.
Analýza, edice a překlad tzv. kodexu Wallerstein, části A a B (UB Augsburg, Cod. I.6.4º 2, fol. 1r–74v), Praha: Masarykův ústav a Archiv Akademie věd České republiky, v.v.i., 2020.
Publikace je prvním českojazyčným vědeckým zpřístupněním tohoto druhu rukopisu. Obsahuje přepis a překlad originálního textu, dále nabízí také analýzu procesu vzniku rukopisu a zasazení jeho obsahu do dobového kulturního kontextu. Kodex Wallerstein patří mezi nejvýznamější německé duelové příručky. Jedná se o nejstarší úspěšný pokus o sestavení kompilátu, který popisuje nauku o neozbrojeném zápasu a o boji různými zbraněmi pomocí ilustrací a zároveň i relativně rozsáhlého komentáře.
Fechtbuchy a Ringbuchy pod lupou
Po rozkliknutí následující odkazů si můžete prohlédnout ukázky z různých zápasových příruček
i s překlady popisků k jednotlivým ilustracím.
Boj v těžkých železných plátech
Autor textu: Zdeněk Utišil
Ukážeme si několik technik z fechtbuchu Gladiatoria, přesněji z rukopisu MS Germ.Quart.16. Jedná se o německý šermířský manuál vytvořený pravděpodobně mezi lety 1435 a 1440. Je součástí skupiny Gladiatoria, což je série několika německých rukopisů z 15. století, které jsou vytvořeny v jednotném výtvarném stylu, a mají podobný obsah.
Šerm ve zbroji se německy nazáv Harnischfechten. Zbroj chrání bojovníka velmi dobře proti sekům a bodům protivníka, ale současně jej omezuje, zvláště svojí vahou.
Bojová zbroj se vyráběla jako extrémně pohyblivá a vážila podle kvality asi 15 až 25 kg. Takže první poučení pro boj ve zbroji zní: pohybujte se tak, abyste se zbytečně brzy neunavili. Dále musíte řešit problém, jak vlastně ublížit protivníkovi.
Máte-li na sobě zbroj a v ruce meč a stojí-li proti vám lehko oděný pěšák, tak proti němu používáte širokou škálu seků, bodů a řezů, jež jsou popsány v blossfechten. Avšak stojí-li proti vám stejně dobře chráněný bojovník, nestačí nalézat chyby v šermu protivníka, je třeba nalézt i způsob, jak překonat zbroj. S ohledem na tuto skutečnost se při boji dvou protivníků ve zbroji přechytával meč do halbschwertu neboli zesíleného držení, kdy jednou rukou držíte jílec a druhou rukou držíte meč za čepel. Takto se snažíte dostat hrot své zbraně do mezer ve zbroji protivníka, či mu svojí zbraní nasazujete páku, čímž jej zbavíte zbraně nebo ho povalíte na zem. Velmi často boj ve zbroji přecházel do zápasových technik s cílem povalit protivníka na zem a tam jej dorazit dýkou.
Boj rváčů a zápasníků
Autor textu: Jan Šimek
Vybrali jsme část knihy Fabiana von Auerswald v jejím pozdějším opise od Pauluse Hectora Maira z roku 1548. Zvolili jsme úvodní pasáž, která ukazuje, jak uchopit protivníka a jak s ním při prvotním úchopu nakládat. Jsou zde ukázány základní principy zápasnického boje. V dalších částech díla je pak možné dohledat i obrany proti úderu rukou nebo kopu.
Následující ukázky patří do nácviku bojového využití, nikoliv sportovního. Proto mohou dnešnímu člověku připadat poněkud brutální. Soupeř často dopadá na zem zátylkem nebo na hlavu a cestou je mu zlomena jedna z končetin. Cílem bojového využití bylo rychle a snadno zlikvidovat nepřátele jako potenciální hrozbu. Proto ta přímočará krutost, doma to raději nezkoušejte.
Samotné umění zápasu a sebeobrany beze zbraně se nazývalo v němčině Ringen. Historický zápas se dá rozdělit do dvou kategorií – bojové a „sportovní“. Bojové zápasové techniky se skládaly často z lámání paží, chytání za genitálie, trhy krkem, lámání vazu, nebo hodů soupeřem za hlavu či zátylek. „Sportovní“ techniky byly určené pro přátelské zápolení a speciální formou takového zápasu bylo třeba Ringen in grüblein (zápas v držení). Dodnes se některé formy „sportovního“ Ringen dochovaly například ve Skotsku na lidových slavnostech.
Počítá se s dýkou
V pozdním středověku a raném novověku se zápas jakožto cvičení těšil velké oblibě, o čemž svědčí mimo jiné i množství ikonografie. Na výjevech z běžného života můžeme vidět zápasníky v typickém postoji – dospělé i děti. Zápas byl považován za nutný doplněk sebeobrany se zbraní.
V evropském pojetí sebeobranného umění se počítalo s možností nosit u sebe alespoň krátkou sečnou zbraň a zápas sloužil jako doplněk v hospodské rvačce nebo pro případ, že v boji někdo o svou zbraň přijde. Proto není v evropském zápase věnováno mnoho času boje neozbrojeného člověka proti ozbrojenému, těžiště leží v zápolení dvou ozbrojených nebo dvou neozbrojených lidí. V tomto článku jsme se zaměřili na boj dvou neozbrojených lidí.
Nejstarší mistr zakladatel, který s největší pravděpodobností ujednotil terminologii a vše sepsal, je mistr Jud Ott. Jeho dílo se v originále bohužel nedochovalo, ale máme o něm mnoho záznamů a známe pozdější opisy a výběry z jeho díla, které jsou obsaženy v manuskriptech mladších mistrů. Nejstarší zmínky o jeho textech a opisy datované mezi lety 1440 a 1455, můžeme najít u mistrů jako Paulus Kal, Peter von Danzig nebo Hans Talhoffer. Nejmladší záznamy použití terminologie mistra Otta obsahují příručky c. k. rakousko-uherské armády pro boj polním tesákem a lopatkou. Pak se bohužel znalosti ztrácí.
Vášnivý zápasník a sběratel
Autor textu: Leonid Křížek
V době života německého sběratele Pauluse Hectora Maira z Augsburku nastává nejen nástup protestantské víry a reformace, což vedlo k řadě náboženských válek, ale také vzestup měšťanské buržoazie. Její příslušníci začali napodobovat zvyky a obyčeje šlechty, včetně práva nosit poboční zbraň. Renesanční kavalír přitom ovládal především rapír, převážně bodnou zbraň, lehčí než vojenský jezdecký kord. Šlo o zbraň tvořící nezbytný doplněk honosného kostýmu, určenou výhradně k duelům. Ruku v ruce s tím se zdokonalovalo umění šermu i metody jeho výuky.
Mair, jako příslušník bohaté střední vrstvy, získal bezpochyby prvotřídní vzdělání. Pravděpodobně se vycvičil i v „umění zápasnickém“ – šermu, zápasu a možná také v jiných bojových uměních. V tom se lišil od své společenské třídy, jež se na takové „obskurní“ kratochvíle dívala spatra. Naproti tomu Mair tvrdil, že bojová umění jsou „užitečná pro výchovu mladých mužů“.
Touha po šermířských učebnicích
Zároveň stoupal po společenském žebříčku a jeho prvořadou vášní se stalo sběratelství šermířských učebnic a turnajových příruček. V roce 1549, po smrti šermířského „mistra dlouhého meče” a hejtmana šermířského cechu marxbrüderů Antonia Rasta (1480–1549), získal Rastův rozepsaný šermířský rukopis a zhruba do roku 1552 jej dokončil.
Mair se nakonec pokusil zkompilovat veškeré dostupné znalosti o šermu do originálního díla. Kolem roku 1540 se pustil do sestavování vlastního manuálu s názvem Opus Amplissimum de Arte Athletica neboli Základní dílo o umění zápasnickém. Bylo to masivní kompendium „zahrnující celé umění šermu a jeho historii“, značně ovlivněné knihami v jeho sbírce. Najal malíře Jörga Breue mladšího, aby namaloval podle dvou zkušených šermířů-modelů různé šermířské techniky.
Konec na popravišti
Projekt byl velice nákladný a jeho dokončení trvalo čtyři roky. Zachovaly se tři exempláře tohoto rozsáhlého díla (každý ve dvou svazcích) a jeden menší rukopis. V nádherně ilustrovaných svazcích je popsán a vyobrazen boj dlouhým mečem, rapírem, tesákem, krátkou i dlouhou holí, válečnou sekerou, mečem a dýkou, mečem a puklířem. Nalezneme tu turnajové klání, cvičný boj na koni, boj halapartnou, kosou, cepem, dokonce i srpem a „sedláckými” palicemi – ty jsou na některých ilustracích nahrazeny obyčejnými větvemi. Nechybí pěšák proti jezdci, jízdní boj, meč a štít, štít a kopí, štít proti štítu, štít a palcát, hrotité štíty, zápas, soudní souboj, dále pěší boj meči ve zbrojích, kde je znázorněno dobíjení dýkou a pak ukládání zabitého do rakve.
Mair při práci na tomto nákladném projektu utratil většinu majetku a příjmů své rodiny, přičemž i jinak vedl nákladný a extravagantní život. Nakonec zdefraudoval i městskou státní pokladnu, jejíž správou byl od roku 1541 pověřen. V roce 1579 se na jeho podvody přišlo, a tak byl tento nadšenec a mecenáš zatčen, odsouzen a nakonec popraven.
