Trnitá cesta do tábora legií
Geneze skupiny LEG X GPF Coh. VIII Bestia
Úvod
Vyprávění zkušeného šermíře a reenactora o tom, jak spoluzakládal římskou legii v Třebíči. Většina historických rekonstrukcí u nás se logicky týká středověku (zejména husitů), třicetileté či sedmileté války, které tu zanechaly výrazné stopy, zatímco Římané se našich zemí spíše jen dotkli. Proto se musí novodobí legionáři potýkat s řadou nezvyklých obtíží
Byl jsem už dlouholetý, mnoha kurzy a vystoupeními prošlý „historický šermíř“, když mne na jaře roku 2007 oslovila parta kluků, jestli bych jim nepomohl se založením šermířské skupiny. Tehdy jsem ještě netušil, co za spektákl se z toho vyvine. Myslel jsem, že z nich vychovám nové adepty na vznešené umění šermu, ale hned po prvních setkáních jsem byl překvapen jejich nečekaným požadavkem. Oni chtějí dělat římské legionáře. Jsou už pevně rozhodnutí a v televizích dokumentech a filmech se jim to hrozně líbilo.
Nejprve jsem se jim to snažil rozmluvit, ale když si trvali na svém přesvědčení, stál jsem před těžkou volbou já sám. V té době jsem už fungoval ve dvou zavedených skupinách. Věnoval se období středověku, byl součástí projektu Johanité, jezdil na bitvy s mušketýry a koketoval s „napoleonikou“ a válkou roku 1866. Byl jsem přesvědčený o tom, že nadšenci v Čechách by se měli věnovat reáliím českých dějin, a ne kupříkladu válce severu proti jihu. O římských legiích jsem věděl totéž, co běžný maturant, tedy skoro nic. Nechtělo se mi uvázat v dalším období a věděl jsem, že pokud bych se do toho měl pustit, tak to nebude jen okrajově.
Nakonec mne přesvědčilo nadšení těch kluků, jejich zápal a dobrá parta, kterou tvořili. Na malém městě, jakým je Třebíč, si nemůžete moc vybírat parťáky na šermování a tihle prostě byli moc fajn, a tak jsem se do toho pustil s nimi.
Jak začít?
Stálo před námi hrozně moc práce. V té době už sice byl internet plný návodů na výrobu zbrojí, štítů, sandálů a tunik, ale při bližším prozkoumání a porovnání s fotografiemi archeologických nálezů a dostupné ikonografie, většina z nich působila tristně a v podstatě byly nepoužitelné. Logickým krokem se jevilo kontaktování už fungujících skupin, které se ztvárňování římských legií zabývaly.
V republice tehdy působily celkem tři. Jedna z nich se věnovala hlavně takzvaným scénickým vystoupením a už z fotografií bylo znát, že dobová věrnost není jejich silnou stránkou. Druhé uskupení, které představovalo pretoriánskou gardu, bylo zase postaveno na bázi „přehlídkové“ skupiny. Na pohled působili hezky, ale naši chlapci se těšili na líté boje s barbary, na vítězné bitvy, zubaté meče a zprohýbané přilby. To vše nám podle referencí mohla nabídnout jen nejstarší a nejlépe vedená česká skupina, fungující už řadu let pod názvem Legio X GPF. Velení této jednotky „modrých štítů“ nás přijalo vlídně, ale ani jejich rady tehdy nebyly všemocné.
V nouzi největší jsem se obrátil na archeology z Akademie věd ČR, kteří provádí terénní výzkumy na hradisku u Mušova, kde římská armáda prokazatelně pobývala na konci druhého století n. l. během takzvaných markomanských válek s místními Germány. K mému překvapení nás přijali velmi vstřícně, ochotně nám ukázali nálezy zbraní a zbrojí z místního naleziště a poskytli mnoho dobrých rad. Byl jsem nadšený.
Bohužel se ukázalo, že většina členů naší skupiny nepovažuje vzhled legionářů z tohoto období za dostatečně atraktivní. Volba dobového zaměření naší jednotky se nakonec ustálila na prvním století po Kristu, tedy době vlády císaře Trajána. Jen těžko se mi loučilo s představou dokonalých replik nálezů výzbroje z konkrétního místa naší republiky. Pozdně římská armáda prostě nebyla dostatečně „sexy“ pro naše chlapce, odkojené Hollywoodem.
Zlaté římské ručičky
Pak už jsme se museli pustit do práce sami. Sehnali jsme látku na tuniky z přírodního nebarveného lnu a pustili se do šití. Byl jsem na své hochy tvrdý a donutil je vše ušít vlastnoručně jehlou a režnou nití. Trvalo to trochu déle, ale o to více si svých kostýmů považovali. Podobně jsme přistoupili i k výrobě vojenských sandálů. Tady už bylo třeba rekonstruovat střih podle archeologických nálezů, přesněji podle jejich dostupných fotografií. Střihy dostupné na internetu se ukázaly vždy jako více či méně zkreslené a nepoužitelné. O to více nás potěšilo, že námi vyrobené boty skutečně spolehlivě fungovaly.
Velkou výzvou byla výroba mohutných štítů scutum, které jsou pro římské legie typické. Nakonec jsme se nepokusili o přesnou repliku vyrobenou dobovou technologií. Zvolili jsme jako výchozí materiál tenkou překližku, kterou jsme slepili ve třech vrstvách na prohnutém kopytě. Takto vzniklý korpus byl dostatečně pevný, aby vydržel nárazy zbraní a v podstatě imitoval dobovou technologii kladení dřevěných destiček ve třech vrstvách křížem na sebe. Trval jsem však na tom, že každý si svůj štít pomaluje a dohotoví sám. Některé výtvory sice nebyly příliš výstavní, ale z odstupu několika metrů už nebyl poznat žádný rozdíl.
Štít se znakem gryfa
Modré štíty staré „desáté“ legie se nám nelíbily. Shodli jsme se na tom, že jako Římané prostě musíme mít červené štíty. Navíc jsme dlouho řešili otázku, jakým vzorem své štíty vlastně pomalovat. V tomhle ohledu nám pomohli archeologové, kteří mezi nálezy z Mušova měli i bronzovou plastiku gryfa, která mohla kdysi sloužit jako symbol některé ze zde umístěných jednotek. Poradili nám, abychom znak gryfa zakomponovali do výzdoby našich štítů. Tak se zrodil vzor, který používáme už více něž deset let a který se dostal mimo jiné (bez našeho svolení) i do počítačové hry Rome – total war.
Kvalitní přilby a dva druhy mečů
Vrhací oštěpy zvané pilum nám vykoval kamarád umělecký kovář, násady jsme vybrousili z vlastnoručně pokácených lísek. Když došlo na přilby, obrátili jsme se na vyzkoušeného platnéře. Ochotně se pustil do zcela nezvyklé výzvy a byl vstřícný i v otázce dodatečných úprav. Myslím, že on sám byl nakonec spokojený, že odvedl skutečně dobrou práci na věrně zpracovaných replikách přileb, které dosud ani neznal. Podobně se popasoval i s výrobou zbrojí typu segmentata, tedy lamelových.
Největší problém jsme nakonec měli s pořízením kvalitních mečů. V zásadě se dlouhodobě potkáváme se dvěma extrémy. Buďto výrobce nabízí velmi zjednodušenou napodobeninu římského meče, vhodnou snad pro bojové ukázky, ale pro předvedení přesného vzhledu zcela nedostatečnou, nebo se jedná o náročně propracovanou repliku zbraně i zdobené pochvy, jenže materiál čepele bývá naprosto nevhodný pro praktické ukázky použití zbraně. S ohledem na pořizovací cenu takové sady pak byl každý z nás postaven před dilema. Mít dvě zbraně a střídat je podle potřeby? V tomto ohledu zatím narážíme na problém, že komunita „legionářů“ u nás není tak veliká, aby se vyplatilo zavedeným a kvalitním mečířům nastudovat dostatečně kvalitně potřebné podklady a věnovat se tomuto specifickému produktu. A i kdyby se tak stalo, takový meč s pochvou bude značně nákladnou investicí.
Hurá na první akci!
Naší první opravdovou zkušeností se životem legií byla účast na tradičním antickém setkání Gladius, které se konalo na jaře 2008 na hradišti Curia Vítkov. Měli jsme jen základní vybavení do boje a víc nic. Užili jsme si křik centurionů a optionů, hodiny výcviku a povelů v latině, ale i zábavu, a dokonce i kýženou bitvu proti barbarům.
Odjížděli jsme plní dojmů, ale současně s cílem hodně věcí zlepšit. Ukázala se nejen potřeba teplých plášťů na večer a dalšího táborového vybavení, ale hlavně přílišná váha naší výzbroje. Zejména štíty byly příliš těžké na celodenní používání. Při výrobě jsme se báli o jejich dostatečnou pevnost a mírně přidávali na síle materiálu i celkových rozměrech. Šlo jen o mírné naddimenzování, ale vymstilo se. Přece jen měli na vyzkoušení své výbavy dávní Římané celá staletí a své poznatky vykoupili krví. Rozdíl ve váze štítu mezi 9 kg a 12 kg se na první pohled nezdál až tak veliký, ale v praxi šlo o zásadní překonání meze našich možností. Navíc dnes jistě nedosahujeme trénovanosti tehdejších profesionálních vojáků.
Podobné poznatky jsme získávali při výrobě replik dobové výzbroje na každém kroku. Obdobně tomu bylo i v případě přileb, zbrojí a dalšího. Vždy se vyplatilo držet se co nejvíce dobových předloh.
Jak se vlastně budeme jmenovat?
S tím, jak se vize naší jednotky stávala skutečností, začali jsme přemýšlet i o vhodném názvu. První variantou byla zkratka LBD, značící Legia Bestia Domina. Byl to opravdu „funny“ název, ale zažil se. Od počátku jsme se shodli na tom, že chceme představovat pouze obyčejné vojáky, nejlépe jedno družstvo spolubojovníků. Až příliš často jsme naráželi na nešťastný příklad z jiných skupin, které se rády prezentovaly pestrým důstojnickým sborem, tvořeným z generála, centuriona, jeho optia a nosiče standarty. Vedle pak stáli dva vojáčci, jakožto vlastní vojsko. Tímto směrem jsme jít nechtěli, a proto jsme si zvolili opačný postup, budeme stavět legii od spodu, od družstva – contubernia. Až nás bude dost na celou setninu, teprve potom budeme mít centuriona.
Tak se naším neoficiálním názvem stalo: 4. contubernium, 6. centurie, 8. kohorty, X. legie GPF. K desáté legii jsme se hlásili od počátku. Jednalo se o jedinou římskou legii, která prokazatelně působila na našem území, a proto jsme si její jméno vepsali i na štíty. Po několika letech působení se ukázala potřeba skupině dát oficiální rámec a byla zapsána jako nestátní nezisková organizace Gemina. Pracovním označením se pak stalo: LEG X GPF Coh. VIII Bestia. Slovo bestia je odkazem na gryfa, kterého máme na štítech. Zkratka GPF znamená Gemina (zdvojená), Pia (zbožná), Fidelis (věrná).
Jsou Římané neporazitelní?
Po několika absolvovaných akcích s římskými legionáři jsme se začali zamýšlet nad jedním nepříjemným fenoménem. Když bylo během ukázek pro veřejnost domluveno, že legie zvítězí, dopadlo vše dobře. Když ale během nácviků probíhaly různé pokusné bitvy a šarvátky bez předem určeného vítěze, vždy zvítězili barbaři.
Vrtalo nám to hlavou. Byli jsme dobře organizováni a secvičeni, každý v dobré zbroji a přesto se neukázněná horda polonahých divochů na nás vždy vrhla a za pár okamžiků bylo po legii veta. Vare, Vare, co se stalo s mými legiemi? Odpověď na tuto otázku je ve skutečnosti velmi jednoduchá. Už v Caesarových zápiscích se můžeme dočíst, že samotný legionář neměl většinou proti barbarovi šanci, když se utkali jeden proti jednomu.
Síla legií spočívala vždy v dokonalém využití secvičených centurií a kohort, jejich manévrování a taktice. Vychází to už z použité výzbroje. Obrnění legionáři s těžkými štíty tvořili jakousi živou hradbu, o kterou se nepřátelské útoky rozbíjely. Provozovat v plné výzbroji něco jako šerm však není dost dobře možné.
Druhým faktorem je charakter našich současných pokusů o rekonstrukci tehdejších vojenských střetů. Jediné, co z římského legionáře vykukuje nad štítem jako potenciální cíl, je hlava. Pakliže je domluveno, že zásah do hlavy znamená vyřazení z boje, jsou barbaři nuceni útočit většinou dlouhými kopími na naše hlavy. Legionáři pak na ně svým krátkým mečem ani nedosáhnou a kopí máme pouze vrhací (viz Vrhací kopí Římanů).
Z toho všeho plyne, že v našich podmínkách nejsme schopni simulovat adekvátní podmínky pro střetnutí římské legie s armádou barbarů. Rozhodně ne tak, aby se mohly projevit všechny důležité aspekty.
Vrhací kopí Římanů
Také legionáři, podobně jako barbaři, měli ve výzbroji kopí, dokonce velmi účinné, jenže ho používali jinak. Nazývalo se pilum a nejčastěji se vrhalo na vzdálenost 15–30 metrů, přičemž dokázalo probodnout i štít a zabít jeho nositele jednou ranou. Tímto způsobem však tuto zbraň z pochopitelných důvodů při bojové rekonstrukci použít nemůžeme.
Videopozvánka do návštěvnického centra Mušov
Brána do Římské říše, na jejímž natáčení se podíleli členové legie Bestia (Gemina).
Legie Bestia pod lupou
Akce a festivaly
Postupem času se jednotka rozrůstala. Z původních pěti vojáků z Třebíče je dnes ve skupině více než dvacet plně vyzbrojených legionářů z celé České republiky i ze Slovenska. Někteří odcházejí, ale přidávají se noví včetně manželek a dětí. Vzhledem k tomu, že antické památky a s nimi spojené festivaly jsou většinou mimo území našeho státu, navštěvujeme stále častěji zavedené akce v zahraničí.
Naše jednotka se představila v Polsku, na Slovensku, v Itálii, v Rumunsku, nebo na Ukrajině. Nevyhýbáme se však ani spolupráci s domácími skupinami, nebo vystoupení pro studenty archeologie. Jedním z dosud nesplněných snů je vybudování stálého opevněného tábora, který by sloužil jako základna pro setkávání podobně zaměřených skupin z okolních zemí a pro pořádání ukázek pro veřejnost. Po několik let se jevila možnost vybudování takové základny v šumavské obci Kvilda, kde jsme uspořádali několik ročníků antického festivalu. Z neznámých příčin však z toho plánu nakonec sešlo.
Natáčení dokumentu a festival Germania subacta
V posledních letech se množí spolupráce naší skupiny s archeology z naleziště u Mušova. V roce 2019 jsme se podíleli na natáčení hraného dokumentu pro nově budované návštěvnické centrum, které bylo slavnostně otevřeno v létě 2020 v Pasohlávkách, přímo na místě bývalého tábora římských legií.
V září téhož roku pak se na hradisku Mušov konal nultý ročník festivalu s názvem Germania subacta, který naše skupina zajišťovala po stránce organizace programu a dobových ukázek. Bylo zde možné vidět nejen římské vojáky z většiny českých skupin, ale i ze zahraničí. Nedílnou součástí programu byli i Germáni a Keltové, soutěže pro děti, ukázky řemesel a další. Na vrcholu kopce proti Pálavě vyrostl stanový tábor římských legií, aby tak po 1840 letech připomenul dávnou slávu Říma na místě zkropeném potem legionářů a zdupaném desetitisíci vojenských sandálů.
Vize budoucnosti
Vzhledem ke „kovidové“ situaci na celém světě je dost těžké předvídat, jakými cestami se bude ubírat oživování historie jako takové. Já osobně věřím, že se podaří navázat na přerušené aktivity a že i zájem veřejnosti o předvádění věcí minulých bude stejný jako dřív. V době moderních technologií a snadného přístupu k informacím všeho druhu by mělo ubývat případů, kdy se i poměrně zavedené skupiny „honosí“ mizernými napodobeninami dobové výstroje a během svých vystoupení přednáší divákům nepravdy, přečtené z Wikipedie.
Spojením spolků nadšenců do historie a vědeckých odborníků se vytvářejí nové možnosti, které mohou být prospěšné oběma stranám. Zájemci o dějiny mohou navštívit ležení římské armády, nahlédnout do vojenských stanů, ochutnat dobové pokrmy a osahat si repliky výstroje, to je pro mnoho běžných lidí velké lákadlo. Takto názorně se historie vstřebává lépe a radostněji, než z učebnic a muzejních vitrín. Doufám, že tímto směrem půjde i naše skupina.
Pokud se chcete dozvědět více o legii Bestia,
můžete navštívit některý z uvedených odkazů
(odkaz se otevře v novém okně).
